Kateřina Slavická, tanečnice a posledních třicet let pedagožka Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, manželka ředitele konzervatoře Jaroslava Slavického a matka Lukáše Slavického, dlouholetého prvního sólisty Bavorského státního baletu v Mnichově a od sezony 2016/2017 uměleckého šéfa baletu Jihočeského divadla, slaví 1. března 2017 své životní jubileum, k jehož příležitosti vznikl tento rozhovor. Kde jinde než v prostorách konzervatoře, kdy jindy než mezi dvěma tréninky.
.
.
.
Dnes jste známá především jako pedagožka Taneční konzervatoře hl. města Prahy. Jaká byla vaše cesta k pedagogice, byla to pro vás vždy alternativa po skončení taneční kariéry?
Učím zde již od roku 1986. Prvním ročníkem, který jsem učila scénickou praxi, byl ročník Darii Klimentové. To bylo ještě za života Olgy Páskové, která je měla na klasiku. Klasický tanec jako takový jsem nikdy neučila, měla jsem na starosti repertoár a právě scénickou praxi. Zpočátku jsem vedla vždy pouze jeden ročník, protože jsem současně s tím studovala pedagogiku na HAMU a stále tančila v divadle. Tyto tři činnosti v plném zápřahu a péče o tehdy malého Lukáše, to byla hodně velká zátěž. S koncem taneční kariéry jsem se už mohla zaměřit nejen na pedagogiku, ale také jsme s manželem připravovali různá představení z klasického repertoáru, a to nejen zde, ale i v zahraničí.
.
.
.
Vidíte nyní ve škole nějaké výrazné talenty?
V absolventském ročníku je nyní jedna velmi šikovná dívka. Čekala jsem, že nebude mít problém sehnat angažmá. Taneční sdružení dělá každý rok Burzu mladých tanečníků, po které ji několik souborů včetně Národního divadla pozvalo na konkurz. Objela je, ale výsledkem je, že stále angažmá nemá. Jsem z toho velice smutná, protože bych nikdy nemluvila za nikoho, kdo nemá kvalitu, ale ona je ideálně rostlá, pracovitá, inteligentní. Myslím, že takto perspektivní tanečnice by měla získat práci. Osobně se mě dotýká, když tak nadaný student má potíže sehnat angažmá. To se stalo už ve více případech, proto považuji Bohemia Balet za tak důležitý. Ono to hodně pomůže, zrychlí to jejich vývoj. Rok pracují, aniž by chodili do školy, a je prostor se jim věnovat, což v divadlech není – tanečník se buď chytne, nebo má smůlu. A podívejte – Michal Krčmář je v Helsinkách, Ondra Vinklát a Kristina Kornová v Národním divadle, Lýdie Švojgerová v Plzni. Všechno kvalitní lidé, kteří v Bohemia Baletu výrazně vyrostli. Je to velká devíza.
Žádné komentáře:
Okomentovat