Tato recenze původně vyšla 1. dubna 2016 v plzeňské mutaci MF Dnes. Jelikož to ale bylo pouze v tištěné formě, zveřejňuji její plný text zde.
V sobotu 26. března se v Divadle Josefa Kajetána Tyla konala 4. baletní premiéra této sezóny - Carmen. Zkušený choreograf Mário Radačovský, jinak umělecký šéf baletu Národního divadla v Brně, vytvořil choreografii plzeňskému souboru na míru.
Tvůrci se
rozhodli světoznámý příběh zmodernizovat. Španělsko 19.
století nahradilo sešněrované kancelářské prostředí, Don
José (Richard Ševčík) není vojákem, ale managerem velké
firmy, Carmen (Jarmila Dycková) jeho asistentkou. Chladnost a
odosobněnost je umocněna minimalistickou scénou, světelným
designem a kostýmy. Kontrastně tomu se může jevit zvolený
hudební doprovod. Radačovský kombinuje v baletu oblíbenou
verzi Rodiona Ščedrina s Bizetovou operou. To je však
poněkud problematické. Pakliže jsou děj, prostředí i charaktery
posunuty tímto způsobem, ne vždy jsou texty árií v přirozeném
souladu s děním na scéně (výjimkou je například árie
toreadora/ variace Escamilla, kdy je sako používáno jako muleta).
Operní hudba se tak ve výsledku nestává ničím více než
libozvučným doprovodem.
 |
| foto: archiv DJKT |
