Vášnivá Carmen našla své ideální představitele.

Tato recenze původně vyšla 1. dubna 2016 v plzeňské mutaci MF Dnes. Jelikož to ale bylo pouze v tištěné formě, zveřejňuji její plný text zde.

V sobotu 26. března se v Divadle Josefa Kajetána Tyla konala 4. baletní premiéra této sezóny - Carmen. Zkušený choreograf Mário Radačovský, jinak umělecký šéf baletu Národního divadla v Brně, vytvořil choreografii plzeňskému souboru na míru.

Tvůrci se rozhodli světoznámý příběh zmodernizovat. Španělsko 19. století nahradilo sešněrované kancelářské prostředí, Don José (Richard Ševčík) není vojákem, ale managerem velké firmy, Carmen (Jarmila Dycková) jeho asistentkou. Chladnost a odosobněnost je umocněna minimalistickou scénou, světelným designem a kostýmy. Kontrastně tomu se může jevit zvolený hudební doprovod. Radačovský kombinuje v baletu oblíbenou verzi Rodiona Ščedrina s Bizetovou operou. To je však poněkud problematické. Pakliže jsou děj, prostředí i charaktery posunuty tímto způsobem, ne vždy jsou texty árií v přirozeném souladu s děním na scéně (výjimkou je například árie toreadora/ variace Escamilla, kdy je sako používáno jako muleta). Operní hudba se tak ve výsledku nestává ničím více než libozvučným doprovodem. 

foto: archiv DJKT

Choreograf ukázal na pokrytectví dnešní společnosti – přísně upravené ženy jsou svůdkyně, které svou sexualitou dokáží s muži, zde svými nadřízenými, manipulovat. Nejvíce pak Carmen, která až obscénním způsobem svádí Dona Josého a odloudí ho od jeho přítelkyně Micaely. Tanečně i výrazově excelentní Kristýna Piechaczková pojala Micaelu jako křehkou dívku, která je odhodlána odpouštět vrtochy svému milému. Ten se přesto krátce po setkání s ní vrhá do milostného románku s Carmen. Naturalisticky ztvárněná erotická scéna ve fitness centru a v kanceláři je díky světelným střihům zbavena vulgarity, přesto však střídání sexuálních poloh chvílemi působí nechtěně komicky.

Postava Carmen je archetypální zlatokopkou. Její vášeň nesahá dále, než kde končí bankovní konto a moc milence. Přirozeně tak po krátkém románku odvrhne Josého, který jepro zanedbávání svých povinností vyhozen z práce, a stane se milenkou majitele společnosti Escamilla. Michal Kováč opět potvrdil svůj cit pro roli a postavu zatančil s přirozenou vášní a dominancí, aniž by sklouzával k nabízenému se machismu.

foto: archiv DJKT

Závěrečný duet Carmen a Josého, zlomeného ztrátou svého postavení, který je odhodlaný získat Carmen zpět, byl naprostým vrcholem. Nesmírná energie sálající z obou tanečníků při premiéře překračovala rámec choreografie. Láska i odpor, vedoucí k neodvratně tragickému konci, jako by vycházela z nitra tanečníků. Richardu Ševčíkovi lze věřit vnitřní rozervanost, a Jarmila Dycková nebyla tanečnicí ztvárňující roli, ale skutečnou Carmen.

Premiéra ukázala, že přes některé rozpačité momenty je nová Carmen inscenací, která přináší nejen kvalitní, poctivé zpracování moderního baletu, ale také perfektní výkony typově vhodně vybraných tanečníků.

Psáno z premiéry 26. března 2016 na Nové scéně v Plzni.

Hudba: Georges Bizet, Rodion Ščedrin
Choreografie a režie: Mário Radačovský
Scéna: Marek Holý
Kostýmy: Ludmila Várossová

Obsazení:

Carmen – Jarmila Dycková (alt. Kristýna Potužníková / Lýdie Švojgerová)
Don José – Richard Ševčík (alt. Miroslav Hradil / Martin Šinták)
Escamillio – Michal Kováč (alt. Grzegorz Moloniewicz / Archie Sladen / Richard Ševčík)
Micaela – Kristýna Piechaczková (alt. Corinne Cox / Anna Srncová)