Biograf aneb Hold éře němých filmů

Recenze na netradiční produkci Cirku La Putyka vyšla na serveru Taneční aktuality dne 31. ledna 2016

Nejnovější premiéra oblíbeného souboru Cirk La Putyka přinesla divákům, minimálně těm „nepřipraveným“, nejedno překvapení. Kdo se ale rozhodl na hru hlavního (a v podstatě jediného) aktéra přistoupit, neodcházel z holešovických Jatek78 zklamán.

Žánr nového cirkusu, který je pro Cirk La Putyka signifikantní, v sobě skrývá mnohé, soubor se však po většinu doby své existence profiloval výraznými a náročnými akrobatickými prvky, tanečností, dojemnými příběhy, a leckdy až opulentní a divokou výpravou. Z toho v Biografu zůstal pouze dojemný příběh – avšak současně přinesl mnoho nového.

foto: archiv Cirk La Putyka

Svěcení jara tentokrát se šťastným koncem

Celý text recenze původně vyšel na webových stránkách Tanečních aktualit.

Na začátku kalendářního roku 2016 baletní soubor plzeňského Divadla J. K. Tyla uvedl premiéru Stravinského Svěcení jara, které je po hudební stránce jedním z nejnáročnějších baletů, zároveň také prubířským kamenem všech choreografů. Existuje v nespočetném množství podob. Choreografka Alena Pešková se ale rozhodla odhodit většinu známých interpretací tohoto baletu jakožto pohanského rituálu. Zůstala přitom věrná svým oblíbeným principům – vnitřnímu boji jedince, zcizovacím efektům a jasné dějovosti.

foto: Pavel Křivánek, archiv DJKT

Alena Pešková: Nejsme ohraničení nesvobodou, ale nedostatkem řemesla

Celý rozhovor byl publikován dne 13. ledna 2016 na serveru Taneční aktuality.

V sobotu 16. ledna 2016 proběhne v Plzni premiéra baletu Svěcení jara. Náročný úkol postavit pro soubor balet na Stravinského opus na sebe vzala Alena Pešková, jinak šéfka libereckého baletního souboru, se kterou jsme si povídali nejen o Svěcení, Plzni či Liberci, ale také o filozofii, s jakou přistupuje ke své tvorbě. 

S Plzní je také spojena kariéra tanečnice – ať už jako členky souboru, či stálého hosta, v minulosti jste pro tamní soubor vytvořila několik baletů. Jak na své dřívější spolupráce vzpomínáte?

Vlastně ani nevzpomínám, nemám pocit, že by se to přerušilo. Do Plzně jsem nastoupila hned po škole, dostala jsem mnoho krásných příležitostí. Ve spolupráci jsem pokračovala i poté, co jsem se rozhodla odejít na volnou nohu. A především jsem tam začala tvořit choreografie, zpočátku menší, pro operní soubor či muzikály…, a nakonec i své první celovečerní balety.

Lákavě nekorektní Kill de Bill

Text vyšel 5. ledna 2016 rámci Fóra čtenářů plzeňské mutace MF Dnes. Jelikož byla tato kratičká recenze pouze v tištěné verzi, přepisuji ho sem v celém znění.

Baletní soubor DJKT prošel v posledních letech omlazením, což se projevilo i na repertoáru této sezony. Důkazem toho je bezpochyby uvedení tří úspěšných choreografií dua Viktor Konvalinka/ Tomáš Rychetský z uskupení Dekkadancers v komponovaném večeru Kill de Bill.

Titulní Kill de Bill je parodií na americké válečné filmy. Pro tvorbu Konvalinky a Rychetského je typická humorná atmosféra, kterou doplňují více či méně patrné body hořkosti. Naneštěstí právě tato choreografie vyznívá v podání plzeňských poněkud rozpačitě. Mladí tanečníci nedokázali působit jako drsní vojáci, chyběla drzost a přirozenost v parodování. Rozhodně nepomáhá přeplněnost scény kulisami, ani umístění většiny tanečních partů do přední části jeviště, kdy krom předních řad nebylo vidět, co se na scéně děje, a například vtip s příchodem „Michaela Flatleyho“ vyznívá do prázdna.

foto: archiv DJKT