Oliver Twist, slavný román Charlese Dickense z roku 1838, je jedním z vrcholů sociálního dramatu období realismu. Je s podivem, že je mnohými považován – zřejmě pro útlý věk titulní postavy – za vhodnou literaturu pro dětské čtenáře. Tato ambivalence se projevuje nejen v často nesprávném uchopení románu jako takového, ale také v inscenaci Richarda Ševčíka – choreografa a režiséra. Ten je jako držitel Ceny Thálie pro plzeňský soubor jak největší taneční hvězdou, tak i ambiciózním choreografem, což dokázal již v baletech Sen noci svatojánské či Obraz Doriana Graye, které pro Divadlo J. K. Tyla vytvořil v minulosti.
Plzeňský Oliver Twist je inscenace velkolepá, moderní i odvážná a Ševčík v ní dal najevo, jak hluboko se vryla souboru pod kůži pravidelná spolupráce s Liborem Vaculíkem. Spíše pro muzikálovou tvorbu typická výpravnost, práce s řadou přestaveb scény, využití točny i hravé použití barevných světel, přítomnost mluveného slova a výrazná divadelnost, které je zde možná více než tance. O ten diváci rozhodně ochuzeni nejsou, neboť inscenace je jako celek velice vyvážená, avšak není tak dominantní, jak bývá u baletních produkcí obvyklé. Nutno přiznat, že na jeviště Nové scény DJKT tento přístup skvěle zapadá.
Taneční interpretace Dickensova náročného, na postavy bohatého románu byla pro tvůrce velkou výzvou. Autorka libreta Kateřina Ševčíková nevynechala žádnou z důležitých linií, avšak libreto místy neodpovídá ani ději na jevišti. Některé postavy jsou nepřesně charakterizovány, vypsány v něm jsou pasáže, které se neobjeví na scéně jinak než v čteném projevu, jiné tančené nejsou vysvětleny vůbec – děj a motivace postav pak zůstávají poněkud nepřehledné. Filmová hudba Rachel Portman je nesmírně krásná, ovšem vzhledem k divadlu jako odlišnému médiu není v tomto případě dostatečně nosná. Zejména v první části, která ukazuje těžkosti života sociálně slabých, se může inscenace zdát poněkud zdlouhavá. Se stejnou hudební předlohou pracovala také Bérangère Andreo, která Olivera Twista nastudovala s Bohemia Baletem v roce 2016 (více zde).
U zpracování literárních předloh bývá častým kamenem úrazu přílišná, až otupující doslovnost. Té se Ševčík dokázal vyvarovat – a to paradoxně použitím mluveného slova. Postava čtenáře, na premiéře ztvárněná činohercem Petrem Konášem, je vypravěčem, průvodcem děje a zároveň i různorodými menšími, ale o to důležitějšími postavami. Konáš s lehkostí svého charismatického projevu posouvá děj v příznačně zvolených citovaných pasážích. Této roli se nevyhýbá ani tanec, a aby jej herec zvládl, pasáže nejsou choreograficky krkolomné. Vzhledem k pojetí postavy není ani rušivé, když Konášovy pohyby působí poněkud těžkopádně.
Žádné komentáře:
Okomentovat