Osud (spolu se zmatky v redakci) tomu chtěl, a já na Cube nakonec psala recenzi. Pro Taneční aktuality, protože třeba laškuji, ale nejsem nevěrnice.
.
.
Laterna magika – pojem, který má v historii nejen českého, ale i evropského divadla nezastupitelné místo. Avšak v posledních letech je brutalistní budova Karla Pragera známá spíše jako prostor sloužící alternativním produkcím činohry či baletu Národního divadla a příjemné místo setkávání v kavárně Nona. V době svého vzniku byla Laterna magika světovým unikátem, experimentální scénou Národního divadla, která sehrála významnou roli v československém úspěchu na EXPO ’58.
Přelom padesátých a šedesátých let byl pro české divadlo zásadní – začal vznikat bezpočet autorských scén, studiových divadel, profilovaly se nové talenty z řad dramatiků i režisérů. Jedním z nich byl Alfréd Radok, který se svou tvorbou vzpíral politicko-estetické doktríně své doby – ať už způsobem práce s hercem, či ve spolupráci se scénografem Josefem Svobodou, který se stal v sedmdesátých letech uměleckým ředitelem divadla. Laterna magika byla známá svou, tehdy novátorskou, syntézou divadla, tance, hudby, projekcí, práce s prostorem. Ačkoli v minulosti měla taneční složka výsadní postavení, v posledních letech původních inscenací i příležitostí k většímu tanečnímu vyžití stále více ubývalo.
V nejnovějším díle Cube se soubor Laterny magiky pokusil o návrat k tradici, což bylo umožněno v rámci projektu Laterna LAB, a díky podpoře Mecenášského klubu mohlo přerůst v plnohodnotné představení.
Tvůrci Pavel Knolle, David Stránský a Štěpán Pechar dopředu avizovali, že chtějí zůstat věrni odkazu Svobodovy éry a ponechat důležitost všech složek v rovnováze. Tato celistvost velmi dobře fungovala, i když v choreografii jsem nenašla nic inovativního či originálního a pohyby tanečníků sloužily projekcím a videomappingu. V momentě, kdy neměli v projekcích dostatečnou oporu, se tempo ztrácelo. Choreografie sama o sobě nebyla nijak objevná: využití kontrakcí, důsledné propínání končetin, rotované zvedané figury, kdy tělo tanečnice obkružuje tanečníka a její nohy dodávají pohybu výraz. To vše nijak nevybočuje z běžně vídaných konvencí..
Žádné komentáře:
Okomentovat