Rozhovor: Nataša Novotná

Rozhovor byl publikován dne 3. června 2015 na serveru Divědové na blogu.

Nataša Novotná, štíhlá, krátkovlasá tanečnice s výraznými rysy ve tváři a nesmírným charisma, ale také choreografka a výkonná ředitelka 420PEOPLE, jednoho z nejvýraznějších tanečních souborů, který přesahuje hranice České republiky. Rozhovor se uskutečnil ve zkušebnách Studia ALTA, krátce po zkoušce nejnovějšího představení Taneční pocta ping pongu - o 420PEOPLE, festivalu Tanec Valmez, Vizi Tance, ale také o minulosti i budoucnosti české taneční scény.

foto: archiv 420people

Portrét: Viktor Konvalinka

Portrét byl původně sepsán v rámci semináře Kritický portrét s prof. Vladimírem Justem, publikován byl na serveru Divědové na blogu 30. května 2015.

Jako výrazný interpret se Viktor Konvalinka projevoval již během studia. Coby čerstvý absolvent pražské taneční konzervatoře ztvárnil ústřední postavu Zuskova Bolera – bíle oděný muž manipulující s hrací kostkou, stejně jako s osudy svých altereg, jehož postavení těla i pohyby mnohdy připomínaly Nijinského Fauna. Působivá role, která divákům absolventského koncertu, lačnícím po nových talentech, ukázala nový objev české taneční scény – výrazný i přesto, že postavy vedlejší byly tančeny studenty pravděpodobně nejsilnějšího ročníku za poslední roky TKP (velká část z nich je dnes sólisty předních evropských souborů). Již tehdy byla jeho inklinace k současnému tanci zjevná, zároveň si však držel solidní laťku v klasické technice. I to bylo důvodem, proč ihned po absolutoriu získal angažmá v baletu ND. Soubor se tehdy ještě stále formoval ku obrazu uměleckého šéfa Petra Zusky a právě Viktor Konvalinka dostal příležitost stát se jeho klíčovou postavou.

foto: Martin Divíšek, archiv Národního divadla

Rozhovor s Jo Strømgrenem

Celý rozhovor vyšel původně dne 7.května 2015 na serveru Divědové na blogu.

Rozhovor s činorodým a nesmírně agilním norským choreografem Jo Strømgrenem probíhal nad kávou a cigaretou v průjezdu před Studiem Alta. Tak jako jsou jeho produkce mixem různorodých performativních žánrů, různorodých témat byl plný i náš rozhovor. O vztahu k české kultuře a pohádkám, odlišném smyslu pro humor, o fotbale a ping pongu, a také nadhledu, který je k jeho práci potřeba.

Terapie Riskem

Recenze byla publikována na webu CIRQUEONu dne 29. dubna 2014

V pořadí pátá inscenace Cirku La Putyka nese název Risk a je výsledkem projektu, ve kterém soubor spolupracoval se švédským Cirkusem Cirkör a francouzským Cahin-Caha.

Samotný začátek evokuje estrádní vystoupení uváděné poněkud psychopatickým terapeutem, ve kterém jako hlavní aktéři figurují mentálně narušení jedinci. Každý z nich je svérázné individuum trpící konkrétní diagnózou – hyperaktivita, paranoia spojená s agresí, strach z lidí i vlastního počínán, atd. Všichni přitom nachází stejnou cestu k oproštění se od svých problémů – cestu riskování. Kdo ohrožuje ostatní, ten musí bezpodmínečně ohrožovat i sám sebe. Akrobati po sobě házejí šipky, padají na ostré hřeby, nebo tančí s půllitry na nohou. Některé pasáže připomínají klauniádu (žonglování Pettera Wadstena nebo výstupy hyperaktivní Kajsy Bohlin coby Mirandy), jiné jsou dojemným lidským příběhem (malý princ, kterého otec nutil stát se vojenským pilotem - na trampolíně excelující Mikko Karhu, alternovaný Teemu Virtanenem).

Čarodějův učeň

Původně publikováno dne 23. března 2013 časopise Nový prostor 

O tom, že jedině láska může přemoci i ta nejtemnější kouzla, přesvědčuje diváky taneční představení Baletu Národního divadla. Režijnímu tandemu SKUTR, který tvoří Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, se podařilo díky velice efektnímu vizuálnímu řešení vytvořit působivou inscenaci.

Funkční scénu inspirovanou opuštěnými industriálními stavbami a temnou atmosféru navozující světelný design Daniela Tesaře doplňuje poetická hudba současného autora Zbyňka Matějů. Čarodějův učeň – Krabat připomíná poetiku Burtonových filmů s prvky steampunku – mohl by tak přiblížit balet i teenagerovskému publiku, na které se v prostředí českého baletu spíše zapomíná.

Inscenace má být mimo jiné určena pro rodiny s dětmi, avšak nejen příběh, ale i celková atmosféra je snad až příliš temná. Autoři libreta (krom režijního dua i choreograf Jan Kodet) dle svých slov vycházeli z lužickosrbské legendy z konce 17. století o chlapci Krabatovi, který během třicetileté války přichází o oba rodiče a je nucen se postarat sám o sebe. Dostává se k Mistrovi z Černého mlýna, který jej vezme do učení a postupně Krabata i ostatní učně zasvěcuje do tajů Černé magie, kterou dokáže zlomit jedině láska. Starý příběh, který by se v přeneseném významu dal snadno přenést i do dnešní doby.