Rozhovor byl publikován dne 3. června 2015 na serveru Divědové na blogu.
Nataša Novotná, štíhlá, krátkovlasá tanečnice s výraznými rysy ve tváři a nesmírným charisma, ale také choreografka a výkonná ředitelka 420PEOPLE, jednoho z nejvýraznějších tanečních souborů, který přesahuje hranice České republiky. Rozhovor se uskutečnil ve zkušebnách Studia ALTA, krátce po zkoušce nejnovějšího představení Taneční pocta ping pongu - o 420PEOPLE, festivalu Tanec Valmez, Vizi Tance, ale také o minulosti i budoucnosti české taneční scény.
Kdo vlastně v současné době tvoří 420PEOPLE?
Úplně v začátku jen Václav Kuneš, já Nataša Novotná, a náš první manažer Ondřej Kotrč. Po dvou letech jsme si k sobě začali stahovat světelného designéra, opravdickou manažerku a opravdickou píáristku, nyní máme i svého člověka, který se věnuje fundraisingu… I přesto ale musí mít všichni přehled - v tak malém počtu lidí si nelze hrát na to, že „já jsem jen ředitel, já tedy jen řediteluji“. Nicméně teď po šesti, sedmi letech začínáme mít konečně pohodové zázemí.
Nyní jsme v bodě, kdy nás čeká další velký krok, protože company přirozeně roste a více hrajeme i v zahraničí, cítíme tedy větší potřebu mít vlastní prostor. To je náš největší úkol pro nadcházející rok - najít si v Praze vhodný prostor, kde bychom jako entita 420PEOPLE mohli fungovat. Jde skutečně o zkušebny, nechceme dělat žádné nové taneční divadlo, ani není v našem zájmu nějaké vlastní mít, navíc v Praze hrajeme jak v Arše, tak na Nové Scéně, v divadle Ponec a nyní jsou tu Jatka78. Po těchto scénách jsme rozmístěni a soustředíme se především na to, abychom mohli vyjíždět do zahraničí - to je pro nás důležité zejména z existenčních důvodů. To zázemí nás nyní ale nejvíce tlačí… Usadit se, mít zkušebny, kancelář a sklad pro dekor a kostýmy.
Daří se vám to?
Je to momentálně priorita. Vzhledem k tomu, že to pro nás bude znamenat nějakou investici, nechceme to uspěchat – jde skutečně o hledání prostoru, který bude odpovídat specifickým potřebám. Jsme takové skleníkové rostlinky, které bez specifického prostředí jen živoří. Na tanečníky je dnes kladen mnohem větší nápor na fyzično, musí zvládnout mnoho stylů a to jsou pro tělo velké šoky. Takže mít ve facilitě saunu a maséra k ruce, to už je dnes ve světě naprosto normální. Člověk by si řekl, že je to luxus, ale k té práci to patří a když už ji chceme dělat, tak se vším všudy.
Při zkoušce, bylo vidět, že tančíte, a zároveň sami sebe opravujete. Jaké to je, když nemáte žádného tanečního mistra, který by stál nad vámi a hlídal to jako celek?
Ideální a nejběžnější je stav kdy choreograf sám netančí, vede zkoušku a sleduje dění zvnějšku spolu se svým asistentem. Pro nás je situace taková, že tančíme a zároveň musíme zkoušku vést. Máme s tímto stylem práce už velkou zkušenost, takže se s absencí baletního mistra popereme. Základem je komunikace a na všem se dá domluvit, takže to neshledávám jako velký problém… Spíš je to velký zápřah na psychiku toho člověka, protože musí zvládat svou taneční roli, a zároveň kontrolovat a hlídat ostatní, dokud to nezvládají sami.
.
.
.
Žádné komentáře:
Okomentovat