The Edge of Love - Na hraně lásky

Nijak se netajím tím, že mám vždycky období nějakého tvůrce - choreografa, režiséra, herce, zpěváka, ale vlastně i třeba jen nějakou lokalitu, pro které/ho se nadchnu a obstarám si všechno, co se sehnat dá. A už vůbec se netajím tím, že 2017 je rokem fimografie irského herce Cilliana Murphyho, což krásně navazuje na období irských neziskovek z předešlého léta.

Dámy a pánové, představuji vám nejnesnesitelnější filmové postavy roku 2008.

A tak jsem se dnes pro přehozený režim dostala k filmu the Edge of Love - Na hraně lásky. Příběh podivného milostného čtyřúhelníku, který nepoznamená ani tak válka, jako spíš vnitřní vztahy. Že scénář vychází z původně divadelní hry (jejíž autorkou je Sharman MacDonald, matka Keiry Knightley) je více než patrné, ale zajímavé záběry na tváře herců, atmosféra Londýna během Blitzu, ale také krása deštivého welšského venkova dokázali z obojího vykřesat maximum. Tedy - skoro.

Ten hezky zpívá, co kdybychom mu udělali ze života peklo?

Přemýšlím, kdy jsem totiž naposledy viděla film s tak zoufale nesympatickými postavami - zejména pak tou zoufalou ústřední dvojicí. Dvě svině, zpěvačka Vera (Keira Knightley) a básník Dylan Thomas (Matthew Rhys), kteří svou sobeckost maskují nekonvenčností, zatímco jediná normální postava William (Cillian Murphy),  bojuje na frontě, čímž nevědomky financuje partičce radovánky, za což si jako díky vyslouží pohrdání a psychický teror srovnatelný s řezáním ruky zaživa.Dvojku ještě doplňuje Dylanova manželka Caitlin (Sienna Miller), se kterou ti dva vyjebávají skoro stejně, akorát že ona o tom ví a zařizuje se po svém. I tak to v jejím případě vidím na brzké setkání spánku s hlavní revolveru, stačí počkat, až skončí titulky. Což by teda měl dost dobře udělat i William, až mu dojde, co si to uvázal na krk.

Jsme krásné a nevázané, tak to půjde jedna báseň.

Keira si dělá na dobovky pomalu monopol, je zde okouzlující, a odpustím jí to, jak nesnesitelnou postavu zde hrála. Za to nemůže. Ale za co může a co jí neodpustím nikdy, to je to její mluvení skrz zatnuté zuby. Sorry jako, ale i když bude hrát jako bohyně, tímhle to v mých očích pokaždé zabije. Matthew Rhys ze není nijak výrazný, což výsledku ale nijak neškodí. Sienně Miller nemusím odpouštět nic, protože každý záběr na ní byl pro mě čistou radostí, její nekonvenčnost byla naprosot přirozená a sexappeal stříkal v každém záběru. Co říci k Cillianovi, kvůli kterému jsem si The Edge of Love pouštěla? Zpočátku podivná postava z jiného světa, ovšem s odchodem na frontu a hlavně následným návratem začal další z jeho hereckých koncertů - a to přesto, že zde byl ještě oním vyhublým "before Tommy Fucking Shelby" Irem. 

Jó hochu, možná ses oženil krapet předčasně.

Jakmile jeho postava dostala více prostoru, dokázal zcela rozsekat ono líně se táhnoucí "nic", které v sobě poetický příběh přinášel, a dodat mu zcela zásadní dusnou atmosféru. Možná škoda, že s tím pracovali jako se šafránem, protože první dvě třetiny jsou takové utahané. Dobová (tak trochu) lovestory s překrásnými záběry, neotřelým příběhem, několika velice bolestnými scénami (setkání Williama s Dylanem s producenty ve vesnické hospodě) skvělými hereckými výkony, ale pro ty zoufale nesnesitelnost ústředních postav nebylo možné si k nim vybudovat vztah, a byl tak cítit chlad větší, než jaký se táhl od waleského pobřeží.