Jako každý rok i letos proběhl v únoru
v klubu Palác Akropolis a zároveň v divadle Ponec festival Cirkopolis.
Recenze se mi nepsaly snadno, z cirkusového prostředí jsem vypadla, a
minimalističtější projekty mi prostě vždycky dělaly problém.
Do černočerné tmy zní dvojjazyčně krátké verše Eugèna Guillevice. O větru, o vzduchu. O překážkách. „Je nutné se tam třít, je nutné se tam plazit. Jako dešťovka.“ Záblesk ze stroboskopu, kratičký vjem balancující postavy. „Je nutné tam splynout. Se žížalami. A kořínky.“
Ani
ne hodinová inscenace Autour du domaine francouzských Collectif Porte27
zastupovala na festivalu Cirkopolis v pražském divadle Ponec křehkou
podobu artistických disciplín. Minimalistické pojetí celé inscenace se
odehrávalo okolo dvou natažených lan v různých výškách. Interpretky Marion
Collé a Chloé Moura si pohrávaly s hledáním rovnováhy, vzájemnou podporou
a především se světlem…
.
Celá recenze zde, na serveru Taneční aktuality.
Žádné komentáře:
Okomentovat