Sněhová královna se severským nádechem

Nevím čím to, ale jednotlivé tituly se na českých scénách často duplují. U labutích jezer pochopitelné, u netradičních námětů už méně. Srovnávání se nikdo nevyhne, ale proč ne, když to někdo uchopí zcela odlišně. A tak tomu bylo v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem. Přiznám se, že jsem byla v tomto divadle poprvé, a jako celek se mi tento "výlet" velice líbil. I proto, že během premiéry proběhla ve foyer vernisáž výstavy představující držitele Sacharovovy ceny, která je každoročně udělována Evropským parlamentem za svobodu myšlení, kterou udílí od roku 1988. Cena je udělována osobnostem, které výjimečným způsobem přispěly k boji za lidská práva na celém světě; upozorňuje na případy porušování lidských práv, podporuje laureáty a pomáhá jim v jejich úsilí.

Premiéra proběhla na začátku adventu, na webu Taneční aktuality z důvodu Vánoc vyšla na začátku ledna. Zde malá ukázka.

.

Na rozdíl od pražské inscenace, kde je děj v návaznosti na použitou hudbu z Kamenného kvítku Sergeje Prokofjeva přesunut do prostředí ruského venkova, choreografka a režisérka Marika Hanousková zůstala místem věrná Andersenově předloze. Spolu se scénografem a kostýmním výtvarníkem Alešem Valáškem vytvořili iluzi severského městečka 19. století. Škoda, že s vkusným a koncepčním pojetím autorů ústecké Sněhové královny neladí grafický návrh plakátu, který působí kýčovitým dojmem. Úvodní scéna, dětské radovánky v zasněžené krajině, je rozehrávána dětskými představiteli Kaje a Gerdy (a jejího tatínka) a předznamenává budoucí vztah těchto postav. Jednoduchá choreografie je jim přizpůsobena a přes výraznou nervozitu dětí působí milým dojmem.

Každodenní život se ukazuje i v další scéně, oslavě narozenin Gerdy, kterou Kaj obdarovává vyřezaným srdcem. Civilnímu dojmu napomáhají i kostýmy – barevné šaty s dlouhými rukávy u dívek i svetry u mužů jsou zdobeny typickým norským vzorem, domečky na jevišti připomínají prosté plaňkové domky, tolik signifikantní pro skandinávské stráně.

.

Choreografka Marika Hanousková zúročila své zkušenosti z Liberce, kde působí nejen jako tanečnice, ale několikrát se s úspěchem představila také v pozici choreografky. Podobně jako její tamní umělecká šéfka Alena Pešková, Hanousková vycházela z klasické baletní techniky, avšak ve svěží, zjednodušené podobě, která tanečníkům umožňuje zaměřit se spíše na přesné provedení než bojovat s náročnou technikou. Vkusná a střídmá Sněhová královna je tak i díky vhodně zvolené stopáži příjemnou rodinnou inscenací.

.

.

.

Celou recenzi si můžete přečíst ZDE na serveru Taneční aktuality.