Recenze psána v rámci edukačního projektu CIRQUEONu: Jak psát o novém cirkuse, který je určený pro budoucí publicisty.
Britský soubor NoFit State Circus přivezl do Prahy svou inscenaci z roku 2012 – Bianco (režie Firenza Guidi). Futuristické šapitó bylo zaplněno tu křikem, tu plátky růží, jindy umělým sněhem. Efektní podívaná dokázala nadchnout, avšak hlubší dojem nezanechala.
 |
| foto: Richard Davenport, archiv No Fit State Circus |
Velšané zvolili odlišnou cestu než jejich francouzští kolegové z Compagnie Rasposo, ač i zde byla hlavním zaznívajícím jazykem francouzština. Soubor NoFit State Circus nevyprávěl žádný příběh, pro intimitu či navození vztahu s publikem nebylo místo. Šlo hlavně o efekt. V pásmu jednotlivých cirkusových čísel představili aktéři množství artistických disciplín – žonglování, ekvilibristiku, chůzi po laně, akrobacii na trampolíně.
První artistické číslo se nejprve skrývalo za průsvitnou síťovinou, která oddělovala artisty od diváků. Po jejím stržení přišlo několik obdivuhodných momentů. Svůdná artistka tmavé pleti v bílých šatech byla vytažena spolu s několika klecemi do vzduchu a procházela jimi, jakoby tančila. Bílá barva dávala pocit čistoty a nevinnosti, která je poněkud v rozporu s atmosférou, jež navozovaly přítomné klece. Člověk je opojen tou krásou. Atmosféra však byla rychle pozměněna s nástupem – či spíše spuštěním se – dalších artistů.
.
.
.
Žádné komentáře:
Okomentovat