David Stránský a Štěpán Pechar: Pro tanečníky je Cube potravou

Zase jeden článek odjinud, než z mých "domácích" TA -  a sice z Opery Plus, ze které mě oslovila Lucie Kocourková. Rozhovor se Štěpánem Pecharem a Davidem Stránským proběhl krátce před premiérou, prakticky i symbolicky v kavárně Nona, tedy v budově Laterny Magiky.

Spící krasavice – Trnitá pohádka s trpkým dozvukem

Jak víte, na oblasti jezdím velmi ráda. Premiéry mají vždycky takovou príma slavnostní atmosféru,  účastni jsou přitom skutečně milovníci baletu, no a vůbec je to celé takové fajn. Bohužel, ne vždy se ale vyvede i představení. A problém bývá často už jen ve výchozí myšlence, která má být netradiční, ale někde po cestě se ten smysl změní, či ztratí docela...

.

.

Liberecký soubor je z českých baletních těles tím nejmenším, kvůli čemuž je obvykle třeba sáhnout u chronicky známých děl k úpravám a redukcím. Šéfka baletu Alena Pešková má jasnou vizi, jakým způsobem se souborem pracovat, a uchýlení se k modernizovaným adaptacím je jednou z nejčastějších cest, která se v Liberci volí.

S Kateřinou Slavickou: „Osobně se mě dotýká, když má nadaný student potíže sehnat angažmá…“

Kateřina Slavická, tanečnice a posledních třicet let pedagožka Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, manželka ředitele konzervatoře Jaroslava Slavického a matka Lukáše Slavického, dlouholetého prvního sólisty Bavorského státního baletu v Mnichově a od sezony 2016/2017 uměleckého šéfa baletu Jihočeského divadla, slaví 1. března 2017 své životní jubileum, k jehož příležitosti vznikl tento rozhovor. Kde jinde než v prostorách konzervatoře, kdy jindy než mezi dvěma tréninky.

Aneckxander - zranitelná a podmanivá nahota

Druhé představení, které jsem na letošním Cirkopolis viděla, už bylo více inspirativní ke psaní. Ono bylo inspirativní celkově, hra s rovnováhou a možnostmi lidského těla, to vše zaobalené nadsázkou… jo, to mám ráda.

Autour du domaine – Lenivé balancování v přítmí

Jako každý rok i letos proběhl v únoru v klubu Palác Akropolis a zároveň v divadle Ponec festival Cirkopolis. Recenze se mi nepsaly snadno, z cirkusového prostředí jsem vypadla, a minimalističtější projekty mi prostě vždycky dělaly problém.

Sněhová královna se severským nádechem

Nevím čím to, ale jednotlivé tituly se na českých scénách často duplují. U labutích jezer pochopitelné, u netradičních námětů už méně. Srovnávání se nikdo nevyhne, ale proč ne, když to někdo uchopí zcela odlišně. A tak tomu bylo v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem. Přiznám se, že jsem byla v tomto divadle poprvé, a jako celek se mi tento "výlet" velice líbil. I proto, že během premiéry proběhla ve foyer vernisáž výstavy představující držitele Sacharovovy ceny, která je každoročně udělována Evropským parlamentem za svobodu myšlení, kterou udílí od roku 1988. Cena je udělována osobnostem, které výjimečným způsobem přispěly k boji za lidská práva na celém světě; upozorňuje na případy porušování lidských práv, podporuje laureáty a pomáhá jim v jejich úsilí.

Giovanni Rotolo: "Baletním světem jsem naprosto pohlcený"

Někdy v říjnu tohoto roku jsem se domluvila na rozhovoru s prvním sólistou baletu Národního divadla - Giovannim Rotolem. Vanni dlouhodobě patří mezi mé oblíbené tanečníky na českých scénách - jednak pro nesmírnou energii, která z něho při tanci čiší, druhak pro jeho specifický způsob práce s pažemi. A také kvůli pokoře, která je v jeho případě tak výrazná. Domluvit se nebylo snadné, protože Giovanni nemá rozhovory rád, a toto měl být první, který kdy dělal. Nakonec se ale jednalo o otevřenou zpověď.

ODKAZY

Kde si přečíst něco o tanci a divadle, aneb kam si zajít pro svou denní dávku cynismu:

MILE, ALE KRITICKY

Taneční aktuality - má domovská stránka, která mi jako první dala svou důvěru, a kde jsem od ledna 2017 interním redaktorem. Komplexně sleduje dění na české taneční scéně.
Opera Plus - stránka stojící zejména na opeře, ale tanec (zejména kamenná divadla) zde má též velký prostor.
Taneční zóna - zaměřuje se zejména na současný tanec.
CIRQUEON - centrum pro nový cirkus, kde se najde prostor i pro reflexy tohoto umění.
Divědové na blogu - blog studentů DV FF CUNI, který se postupem času vyprofiloval ve zcela jedinečný prostor reflektující divadlo pro děti 
Nadivadlo - středobod a prostor k divokým hádkám i diskuzím ve světě české divadelní (primárně činoherní) kritiky
Divadelní noviny - občas se zde objeví i něco tanečního, ale jistotou jsou pravidelné kritické žebříčky, u kterých trpím, neboť do nich přispívám.
P.CH. píše, čte, glosuje... - pod iniciály se neskrývá nikdo jiný než Petr Christov, náš oblíbený pedagog na fildě, který mě utvrdil v tom, že znát a snažit se chápat svět je důležité i pro reflektování divadla. 
Tomáš Valníček blog - bývalý redaktor Tanečních aktualit má na lidovkách blog, a jelikož ho považuji za jednoho z nejlepších glosátorů českých tanečních scén (ať už souhlasím, anebo ne) nemůže v mých odkazech chybět
Střecha nad i - břitký a nekorektní blog recenzentky "Piškot" - Zuzany Rafajové

DIVADLA (BALETNÍ A KAMENNÁ):

Národní divadlo Praha

Národní divadlo Brno

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava

Moravské divadlo Olomouc

Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni

Divadlo F. X. Šaldy Liberec

Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem

Jihočeské divadlo České Budějovice

Baj_baru začíná aneb Truksová pěkně pohromadě

Rozhodla jsem se založit blog. Bude -li to blog. Uvědomila jsem si, že má psací aktivita je roztříštěná na mnoha serverech a výjimečně i v tisku, což sice ego polechtá, avšak dohledává se to již hůře. A jelikož se mi nezálohováním podařilo připravit se o drtivou většinu původních materiálů, rozhodla jsem se pro život více svázaný s online prostředím.

Zveřejňuji zde ukázky textů, které jsem publikovala jinde, případně odkazy na ně. V prvních týdnech se tedy nedivte neaktuálnosti. Toto ale není zpravodajský server, tak mi to snad odpustíte. Některé jsou už dost staré a říkám si: "Tohle jsem skutečně pustila ven?" - Mno jo, stejně už je to na síti, tak to nezatajím.

Tento blog ale nebude fungovat pouze jako rozcestník na jiné servery a mé články v nich, ale také jako prostor pro glosy, které bych si jinam netroufla nabídnout. Zaměření se divadlo, ale hlavně na balet, tanec a nový cirkus je tomu, kdo mě zná, asi zřejmé.

Tak vítejte!

Ondřej Vinklát: Andersenovy pohádky toho mohou dětem hodně nabídnout.

Dvojrozhovor "S Magdalénou Matějkovou a Ondřejem Vinklátem o Malé mořské víle a jejím princi" dvou autorek se dvěma umělci vyšel na webu Tanečních aktualit. Zde malá ukázka z mnou vedené části s Ondřejem Vinklátem.

.

.

.

Předchozí balet tvůrců Jana Kodeta a režijního tandemu SKUTR Čarodějův učeň byl poměrně temný, což se dá očekávat také u Andersenem inspirované Malé mořské víly. Bude to skutečně ještě představení pro děti?

Myslím, že Malá mořská víla bude rozmanitá. Andersenovy pohádky toho mohou dětem hodně nabídnout – poučí je, mohou se bát… ale hlavně dokážou ukázat životní hodnoty. Kdo zná rukopis Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského, ten asi již tuší, kam směřují. Výrazná práce s light designem, funkční a zajímavá scéna, nečekané výrazové prostředky. SKUTR nikdy nejsou o patetičnosti a velkoleposti, je to intimní a překvapující.

foto: archiv Národního divadla