Aneckxander - zranitelná a podmanivá nahota

Druhé představení, které jsem na letošním Cirkopolis viděla, už bylo více inspirativní ke psaní. Ono bylo inspirativní celkově, hra s rovnováhou a možnostmi lidského těla, to vše zaobalené nadsázkou… jo, to mám ráda.

Autour du domaine – Lenivé balancování v přítmí

Jako každý rok i letos proběhl v únoru v klubu Palác Akropolis a zároveň v divadle Ponec festival Cirkopolis. Recenze se mi nepsaly snadno, z cirkusového prostředí jsem vypadla, a minimalističtější projekty mi prostě vždycky dělaly problém.

The Elephant in the Room - Slon v tajemném pokoji

Recenze z Letní Letné byla publikována dne 25. srpna 2016 na webových stránkách CIRQUEONu.

Pokud se nový cirkus vydává více divadelní formou než cirkus klasický, pak lze představení The Elephant in the Room francouzského souboru Cirque Le Roux považovat za naplnění novocirkusové definice.

Mnohá vystoupení nového cirkusu jsou stále ještě sledem jednotlivých čísel, na která je, někdy více či méně uměle, našroubován jakýsi příběh, aby se jednotlivé výstupy svou formou hodily do právě odehrávané scény. V případě the The Elephant in the Room však sledujeme divadelní příběh, prosycený estetikou i základními parametry film noir, kde jsou akrobatické výstupy součástí narace.

foto: archiv Cirque Le Roux

All Genius All Idiot – divoká jízda chladného severu

Recenze byla prvně zveřejněna 9. února 2016 na webu Tanečních aktualit.

Příjemný vlahý večer, kdy se na opuštěném smetišti sejdou jelen, pejsek a dva medvědi, a společně rozjedou divokou travesti show… Tak by bylo možné ve zkratce představit děj představeníAll Genius All Idiot švédského souboru Svalbard. Návštěvníci multifunkčního uměleckého prostoru Jatka78 v pražských Holešovicích byli svědky světové premiéry, která nabídla zase trochu jiné pojetí nového cirkusu, než na jaké je většina českých diváků zvyklá. Častým leitmotivem novocirkusových show totiž často bývají hluboké, neřkuli existenciální myšlenky, které doplňují napětí z již tak nebezpečných akrobatických úkonů. Tvůrci tohoto večera však vsadili především na drsnou surrealistickou zábavu, překračování limitů i korektnosti.

Biograf aneb Hold éře němých filmů

Recenze na netradiční produkci Cirku La Putyka vyšla na serveru Taneční aktuality dne 31. ledna 2016

Nejnovější premiéra oblíbeného souboru Cirk La Putyka přinesla divákům, minimálně těm „nepřipraveným“, nejedno překvapení. Kdo se ale rozhodl na hru hlavního (a v podstatě jediného) aktéra přistoupit, neodcházel z holešovických Jatek78 zklamán.

Žánr nového cirkusu, který je pro Cirk La Putyka signifikantní, v sobě skrývá mnohé, soubor se však po většinu doby své existence profiloval výraznými a náročnými akrobatickými prvky, tanečností, dojemnými příběhy, a leckdy až opulentní a divokou výpravou. Z toho v Biografu zůstal pouze dojemný příběh – avšak současně přinesl mnoho nového.

foto: archiv Cirk La Putyka

Bianco: Třpyt i lesk prázdnoty

Recenze psána v rámci edukačního projektu CIRQUEONu: Jak psát o novém cirkuse, který je určený pro budoucí publicisty.

Britský soubor NoFit State Circus přivezl do Prahy svou inscenaci z roku 2012 – Bianco (režie Firenza Guidi). Futuristické šapitó bylo zaplněno tu křikem, tu plátky růží, jindy umělým sněhem. Efektní podívaná dokázala nadchnout, avšak hlubší dojem nezanechala.

foto: Richard Davenport, archiv No Fit State Circus

Walls and Handbags: Fantazie jako cesta z osamění

Recenze vyšla na webových stránkách CIRQUEONu dne 23. srpna 2015.

Osamělý chlapec na prostém sídlištním plácku, bez kamarádů, jen s plátěnou taškou, sedí před holou zdí. V tašce má ale křída, kterou ve spojení se svou dětskou imaginací dokáže vykouzlit velké přátele, a celý prostor změnit – tu v džungli, tu v divoký západ. 

Pět postav nakreslených na z pěti dřevěné panely postavené zdi se proměňuje v dospělé muže, do prostoru se plíží jako zvěř z džungle - někdo je za opici, jiný za kočkovitou šelmu. Zeď rozkládají a mění v ledabyle uspořádané lavičky. V ten moment se poprvé ukazuje, že malý chlapec (teprve osmiletý Kryštof Unger, vicemistr ČR ve své kategorii v akrobatické gymnastice) nebude jen roztomilým doplňkem k výrazně mužným kolegům, ale že je jim svou cirkusovou dovedností v patách. První náznak přichází již při výše zmíněné přestavbě i v artistickém čísle, ve kterém se v poloze hlavou dolů pažemi přidržuje přenášené lavice.

foto: archiv Losers Cirque Company

Terapie Riskem

Recenze byla publikována na webu CIRQUEONu dne 29. dubna 2014

V pořadí pátá inscenace Cirku La Putyka nese název Risk a je výsledkem projektu, ve kterém soubor spolupracoval se švédským Cirkusem Cirkör a francouzským Cahin-Caha.

Samotný začátek evokuje estrádní vystoupení uváděné poněkud psychopatickým terapeutem, ve kterém jako hlavní aktéři figurují mentálně narušení jedinci. Každý z nich je svérázné individuum trpící konkrétní diagnózou – hyperaktivita, paranoia spojená s agresí, strach z lidí i vlastního počínán, atd. Všichni přitom nachází stejnou cestu k oproštění se od svých problémů – cestu riskování. Kdo ohrožuje ostatní, ten musí bezpodmínečně ohrožovat i sám sebe. Akrobati po sobě házejí šipky, padají na ostré hřeby, nebo tančí s půllitry na nohou. Některé pasáže připomínají klauniádu (žonglování Pettera Wadstena nebo výstupy hyperaktivní Kajsy Bohlin coby Mirandy), jiné jsou dojemným lidským příběhem (malý princ, kterého otec nutil stát se vojenským pilotem - na trampolíně excelující Mikko Karhu, alternovaný Teemu Virtanenem).