Autour du domaine – Lenivé balancování v přítmí

Jako každý rok i letos proběhl v únoru v klubu Palác Akropolis a zároveň v divadle Ponec festival Cirkopolis. Recenze se mi nepsaly snadno, z cirkusového prostředí jsem vypadla, a minimalističtější projekty mi prostě vždycky dělaly problém.

Sněhová královna se severským nádechem

Nevím čím to, ale jednotlivé tituly se na českých scénách často duplují. U labutích jezer pochopitelné, u netradičních námětů už méně. Srovnávání se nikdo nevyhne, ale proč ne, když to někdo uchopí zcela odlišně. A tak tomu bylo v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem. Přiznám se, že jsem byla v tomto divadle poprvé, a jako celek se mi tento "výlet" velice líbil. I proto, že během premiéry proběhla ve foyer vernisáž výstavy představující držitele Sacharovovy ceny, která je každoročně udělována Evropským parlamentem za svobodu myšlení, kterou udílí od roku 1988. Cena je udělována osobnostem, které výjimečným způsobem přispěly k boji za lidská práva na celém světě; upozorňuje na případy porušování lidských práv, podporuje laureáty a pomáhá jim v jejich úsilí.

Giovanni Rotolo: "Baletním světem jsem naprosto pohlcený"

Někdy v říjnu tohoto roku jsem se domluvila na rozhovoru s prvním sólistou baletu Národního divadla - Giovannim Rotolem. Vanni dlouhodobě patří mezi mé oblíbené tanečníky na českých scénách - jednak pro nesmírnou energii, která z něho při tanci čiší, druhak pro jeho specifický způsob práce s pažemi. A také kvůli pokoře, která je v jeho případě tak výrazná. Domluvit se nebylo snadné, protože Giovanni nemá rozhovory rád, a toto měl být první, který kdy dělal. Nakonec se ale jednalo o otevřenou zpověď.

ODKAZY

Kde si přečíst něco o tanci a divadle, aneb kam si zajít pro svou denní dávku cynismu:

MILE, ALE KRITICKY

Taneční aktuality - má domovská stránka, která mi jako první dala svou důvěru, a kde jsem od ledna 2017 interním redaktorem. Komplexně sleduje dění na české taneční scéně.
Opera Plus - stránka stojící zejména na opeře, ale tanec (zejména kamenná divadla) zde má též velký prostor.
Taneční zóna - zaměřuje se zejména na současný tanec.
CIRQUEON - centrum pro nový cirkus, kde se najde prostor i pro reflexy tohoto umění.
Divědové na blogu - blog studentů DV FF CUNI, který se postupem času vyprofiloval ve zcela jedinečný prostor reflektující divadlo pro děti 
Nadivadlo - středobod a prostor k divokým hádkám i diskuzím ve světě české divadelní (primárně činoherní) kritiky
Divadelní noviny - občas se zde objeví i něco tanečního, ale jistotou jsou pravidelné kritické žebříčky, u kterých trpím, neboť do nich přispívám.
P.CH. píše, čte, glosuje... - pod iniciály se neskrývá nikdo jiný než Petr Christov, náš oblíbený pedagog na fildě, který mě utvrdil v tom, že znát a snažit se chápat svět je důležité i pro reflektování divadla. 
Tomáš Valníček blog - bývalý redaktor Tanečních aktualit má na lidovkách blog, a jelikož ho považuji za jednoho z nejlepších glosátorů českých tanečních scén (ať už souhlasím, anebo ne) nemůže v mých odkazech chybět
Střecha nad i - břitký a nekorektní blog recenzentky "Piškot" - Zuzany Rafajové

DIVADLA (BALETNÍ A KAMENNÁ):

Národní divadlo Praha

Národní divadlo Brno

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava

Moravské divadlo Olomouc

Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni

Divadlo F. X. Šaldy Liberec

Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem

Jihočeské divadlo České Budějovice

Baj_baru začíná aneb Truksová pěkně pohromadě

Rozhodla jsem se založit blog. Bude -li to blog. Uvědomila jsem si, že má psací aktivita je roztříštěná na mnoha serverech a výjimečně i v tisku, což sice ego polechtá, avšak dohledává se to již hůře. A jelikož se mi nezálohováním podařilo připravit se o drtivou většinu původních materiálů, rozhodla jsem se pro život více svázaný s online prostředím.

Zveřejňuji zde ukázky textů, které jsem publikovala jinde, případně odkazy na ně. V prvních týdnech se tedy nedivte neaktuálnosti. Toto ale není zpravodajský server, tak mi to snad odpustíte. Některé jsou už dost staré a říkám si: "Tohle jsem skutečně pustila ven?" - Mno jo, stejně už je to na síti, tak to nezatajím.

Tento blog ale nebude fungovat pouze jako rozcestník na jiné servery a mé články v nich, ale také jako prostor pro glosy, které bych si jinam netroufla nabídnout. Zaměření se divadlo, ale hlavně na balet, tanec a nový cirkus je tomu, kdo mě zná, asi zřejmé.

Tak vítejte!

Ondřej Vinklát: Andersenovy pohádky toho mohou dětem hodně nabídnout.

Dvojrozhovor "S Magdalénou Matějkovou a Ondřejem Vinklátem o Malé mořské víle a jejím princi" dvou autorek se dvěma umělci vyšel na webu Tanečních aktualit. Zde malá ukázka z mnou vedené části s Ondřejem Vinklátem.

.

.

.

Předchozí balet tvůrců Jana Kodeta a režijního tandemu SKUTR Čarodějův učeň byl poměrně temný, což se dá očekávat také u Andersenem inspirované Malé mořské víly. Bude to skutečně ještě představení pro děti?

Myslím, že Malá mořská víla bude rozmanitá. Andersenovy pohádky toho mohou dětem hodně nabídnout – poučí je, mohou se bát… ale hlavně dokážou ukázat životní hodnoty. Kdo zná rukopis Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského, ten asi již tuší, kam směřují. Výrazná práce s light designem, funkční a zajímavá scéna, nečekané výrazové prostředky. SKUTR nikdy nejsou o patetičnosti a velkoleposti, je to intimní a překvapující.

foto: archiv Národního divadla

Red Bull Flying Bach - Když se breakdance střetne s barokem

Recenze byla publikována 1. října 2016 na webu Tanečních aktualit.

Německá (a přitom silně mezinárodní) taneční skupina Flying Steps, několikanásobní mistři světa v breakdance, předvedla v pražském Hudebním divadle Karlín své spojení zdánlivě nespojitelného – street dance na skladby Johanna Sebastiana Bacha, jejichž interpretaci ve velké části představení obstaral živý doprovod klavíru či cembala.

Dle propagace, jistě notně podpořené partnerstvím se společností vyrábějící energetické nápoje, bylo možné očekávat pompézní show. Představení však oscilovalo mezi rozverností a křehkostí, bez nutnosti výrazných světelných efektů, jen s promítáním na zadním plánu. Dohromady s Bachovou hudbou – ať už čistě instrumentální, či crossoverovou – vznikl překvapivě komorní kus.

foto: archiv Flying Steps

The Elephant in the Room - Slon v tajemném pokoji

Recenze z Letní Letné byla publikována dne 25. srpna 2016 na webových stránkách CIRQUEONu.

Pokud se nový cirkus vydává více divadelní formou než cirkus klasický, pak lze představení The Elephant in the Room francouzského souboru Cirque Le Roux považovat za naplnění novocirkusové definice.

Mnohá vystoupení nového cirkusu jsou stále ještě sledem jednotlivých čísel, na která je, někdy více či méně uměle, našroubován jakýsi příběh, aby se jednotlivé výstupy svou formou hodily do právě odehrávané scény. V případě the The Elephant in the Room však sledujeme divadelní příběh, prosycený estetikou i základními parametry film noir, kde jsou akrobatické výstupy součástí narace.

foto: archiv Cirque Le Roux

Vášnivá Carmen našla své ideální představitele.

Tato recenze původně vyšla 1. dubna 2016 v plzeňské mutaci MF Dnes. Jelikož to ale bylo pouze v tištěné formě, zveřejňuji její plný text zde.

V sobotu 26. března se v Divadle Josefa Kajetána Tyla konala 4. baletní premiéra této sezóny - Carmen. Zkušený choreograf Mário Radačovský, jinak umělecký šéf baletu Národního divadla v Brně, vytvořil choreografii plzeňskému souboru na míru.

Tvůrci se rozhodli světoznámý příběh zmodernizovat. Španělsko 19. století nahradilo sešněrované kancelářské prostředí, Don José (Richard Ševčík) není vojákem, ale managerem velké firmy, Carmen (Jarmila Dycková) jeho asistentkou. Chladnost a odosobněnost je umocněna minimalistickou scénou, světelným designem a kostýmy. Kontrastně tomu se může jevit zvolený hudební doprovod. Radačovský kombinuje v baletu oblíbenou verzi Rodiona Ščedrina s Bizetovou operou. To je však poněkud problematické. Pakliže jsou děj, prostředí i charaktery posunuty tímto způsobem, ne vždy jsou texty árií v přirozeném souladu s děním na scéně (výjimkou je například árie toreadora/ variace Escamilla, kdy je sako používáno jako muleta). Operní hudba se tak ve výsledku nestává ničím více než libozvučným doprovodem. 

foto: archiv DJKT

Michal Krčmář: Vždycky jsem chtěl tančit v zahraničí

Celý rozhovor s Michalem Krčmářem byl publikován na webu Taneční aktuality dne 19. února 2016

Michal Krčmář prožívá snovou sezonu. Mladý tanečník byl letos jmenován étoile Finského národního baletu, zatančil si se Světlanou Zacharovou a získal cenu Edvarda Fazera, kterou každý sudý rok uděluje Finská kulturní nadace jednomu tanečníkovi, jehož práce je velkým přínosem pro baletní soubor (v roce 1998 toto ocenění získala též Barbora Kohoutková). S Michalem Krčmářem jsme se setkali, když přijel na dva dny do Prahy, aby navštívil maturitní ples Konzervatoře hl. města Prahy, kde letos absolvuje jeho mladší bratr. Přes časovou vytíženost a shon si našel čas a ochotně poskytl Tanečním aktualitám rozhovor.

foto: Sakari Viika